Jáchymova 3

Jáchymova 3

V roce 1920 byla v Praze otevřena soukromá židovská obecná škola, u jejíhož založení stála sionisticky orientovaná část židovské menšiny. Ke členům zakladatelského spolku patřili například Dr. Ludvík Singer, Dr. Hugo S. Lieben, Dr. Alfred Engel, Dr. Aladar Deutsch a další. Ve škole se vyučovalo česky, ale podporovaly ji i německy mluvící osobnosti pražského židovského světa, za všechny jmenujme spisovatele Maxe Broda. Zakladatelé školy to ale neměli jednoduché, židovská menšina totiž nebyla jednotná: proti sobě tu stanuly dva proudy – sionistická a asimilantská větev. Sionisté zdůrazňující národní a kulturní svébytnost židovského národa viděli v zřízení školy zlepšení uvědomění těchto specifik v rámci židovské menšiny. Asimilanté naproti tomu nepovažovali potřebu židovského školství za důležitou a volali hlavně po tom, aby židovské děti chodily do českých škol. Spory mezi oběma směry se odehrávaly hlavně na stránkách židovských periodik – Židovské zprávy, Selbswehr a asimilantský Rozvoj. K názorovým střetům pak docházelo i na půdě židovské radnice při projednávání rozpočtu a dotací pro jednotlivé spolky a pro školu.

„Ve školách všeobecných vidí židovské dítě záhy, že židovský svéráz je předmětem posměchu a ponížení. Ve škole naší má židovské dítě býti vychováváno k sebeúctě a tím i k vnitřnímu souladu. Židovská škola neslouží žádné straně. Stejně nemá nic společného s otázkou, zda Židé jsou národem, čili nic. Vždyť i v kruzích liberálních je uznáváno, že Židé mají svůj zvláštní svéráz, zvláštní dějiny, literaturu atd., a že pěstování těchto hodnot je cenné a nutné. (…) Mladá generace je čím dál tím více židovství odcizována, což zavdává podnět k oprávněným steskům. (…) Kdo tudíž nechce býti spoluvinen tím, že naše mládež se židovství jinak odcizí, ten jistě židovské škole své sympatie a aktivní spolupráce neodepře.“[1]

Židovské zprávy, 31.8.1920, s. 6

„Židovská škola nedá dítěti ‚přímou páteř a sebevědomí‘, v němž bude v pozdějším životě nuceno hledati svůj chléb vezdejší, infikuje je vědomím, že je cizincem na cizí půdě. (…) Odvádí dítě ze skutečné životní reality a opájí je fantasmagorií o příští velikosti židovského národa. Židovské dítě počne se dívati na své nežidovské okolí s nenávistí a vidí v každém, kdo není židem, svého nepřítele. (…) I židovská škola zahájí letos svou činnost a láká židovské rodiče, aby tam zapsali své dítky. Doufáme, že těchto rodičů bude velmi málo. Židovská škola je monstrum a zrůda pedagogické výchovy nejen novým separatismem, který vytvořila, nýbrž i svou osnovou.“[2]

[1]Židovské zprávy, 31. 8. 1920, s. 6
[2]Rozvoj, 26. 8. 1921, s. 2-3
Ve vestibulu budovy se v současné době koná výstava „Jáchymka“. Více informací o výstavě najdete na stránkách Terezínské iniciativy .
Autorka článku: Eliška Waageová
cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ