Nová procházka: Osvobozené divadlo

Nová procházka zaměřená na Osvobozené divadlo a události a osoby kolem něj vznikla v rámci projektu Democracy on the Brink. Historical Lessons from the Late 1930s jako součást programu Europe for Citizens podpořeného Evropskou unií. Místa spojená s Níže uvedeným tématem si již můžete prohlédnout na naší interaktivní mapě. Program je vhodný pro školy, proto jsme jej zařadili do nabídky našich vzdělávacích programů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Třicátá léta a politická satira

Ve 30. letech se vyostřuje situace na mezinárodním poli, ČSR si uvědomuje svou zranitelnost. Beneš začíná pozvolna orientovat svou politiku na Západ.

  • Podzim 1931 dělnické nepokoje, četníci zastřelili 8 dělníků během frývaldovské stávky – V+W o této události často hovoří. Jednalo se o hladově demonstrace nezaměstnaných, které se účastnily i ženy a děti
  • Hospodářská krize, průmyslově orientované ČSR jednou z velmi postižených zemí – 1932-33 markantní pokles průmyslové i zemědělské výroby, nezaměstnanost, dělnické nepokoje, stávky, opakující se střety mezi dělníky a četníky
  • V lednu 1933 se říšským kancléřem stává Adolf Hitler; požár Říšského sněmu; rušení politických stran s výjimkou NSDAP
  • Zřizování prvních koncentračních táborů
  • Do ČSR přichází první vlna uprchlíků – mezi nimi mnoho intelektuálů, politických disidentů, Židů z Německa. Praha se stala novým kulturním centrem; zvýšil se i náklad pražských německých novin (Prager Tagblatt – kritikem zde byl Max Brod a Prager Presse)
  • V Sudetech získává na podpoře Sudetoněmecká strana
  • Ze SN vystupuje Japonsko, posléze Německo

Autoři cítí potřebu na dění v Evropě reagovat.

Osvobozené divadlo představuje svou první vyloženě politickou hrou. Byl jí Caesar (1932), ve které autoři upozornili na nebezpečí fašismu a na krizi formálního parlamentarismu. Autoři výrazně přitvrdili i v oblasti společenské kritiky.

  • Do hry a „Caesarismu“ vůbec se pustili díky příkladu Mussoliniho a Hitlera
  • Závěrečná scéna hry mísí římské a pražské reálie „…U zlaté kapličky nad Tiberou zazněly fanfáry z Libuše a sbor Cisalpinských učitelů zapěl Hej, Římané… Pak se šlo přes most Legií na Kapitol, tam mi ostrostřelci vypřáhli koně a táhli mě kolem Hanavského pavilonu přes Baštu do mé vily.“ S.166 – což byly jasná narážka na Karla Kramáře, který vlastnil vilu Na Baště; stejně tak mohl Caesar připomínat předsedu Národních socialistů Václava Klofáče atd.
  • autoři se opřeli i do Společnosti národů – to nelibě nesl Edvard Beneš. Ten prosazoval úplná zákaz hry, což mu však vymluvil ministr Hubert Ripka
  • Caesar se stal druhou nejhranější hrou OD. V roce 1933 ji dokonce uvedl i vídeňský Burgtheater, představení bylo údajně vypískáno.

 

Další politicky angažovanou hrou byl Osel a stín (1933) – O tom, kolik zaplatit za posezení v oslově stínu. Rozepře mezi zubařem a oslařem v Abdéře přeroste v rozpor opozičních politických hnutí. Machinace finančníka Kontokorenta a quasi-socialistického Hippodroma ohledně sporu přivedou město Abdéru na pokraj občanské války a fašismu. Sladký život politiků ostře koliduje s bídou obyčejných lidí – hra nemilosrdně napadá korupci na všech vládních úrovních, zejména pak v soudnictví. VW se pokoušejí vyřešit spor zabitím osla, Kontokorentos a Hippodromos však osla potřebují jako symbol politického hnutí. Spojí proto síly a vytvoří falešného osla, na poslední chvíli jim plány zhatí Nejezchlebos a Skočdopolis…

  • Autoři chtěli satiricky postihnout vývoj politických událostí v Německu od posledního roku Výmarské republiky až po vítězství nacismu v letech 1932 a 1933. Jedná se o hru se značně levicovým poselstvím a silně protinacistickým nábojem. Z mnoha důvodů se hra potýkala se zásahy cenzorů.
  • Revue byla uvedena v době, kdy probíhal veřejný proces nového německého režimu proti údajným pachatelům požáru Říšského sněmu Törglerovi, van der Lubbemu, Dimitrovovi a ostatním – soudní proces byl využit nacisty jako tažení proti komunistické opozici

Ve hře např. Kontokorentos plánuje požár radnice:

Kontokorentos: …před svítáním odvedete ho pod jakoukoliv záminkou do radnice. Namluvíte mu, co chcete…. Tam v těch chodbách se mu ztratíte a vyjdete ven. Ale rychle, protože radnice bude hořet.

Rekordikles: Kdo ji zaplatí:

Kontokorentos: Znám pár spolehlivých chlapíků.

Rekordikles: A ten zubař?

Kontokorentos: Ten bude dopaden jako žhář.

Rekordikles: To je trochu šílené.

Kontokorentos: To je velice moudře vykombinováno. Počítejte a uvažujte. Abdéra je dneska Osel a Stín. Hippodromovi Stínaři a moji Oslaři stojíme proti sobě. Soud to nespraví. Občanská válka je jediné východisko. Ale já musím občanskou válku vyhrát, dřív než vypukne. Zítra ráno shoří radnice. Dopadený žhář je Hippodromův klient, představitel Stínařů. Kdo zapálil radnici? Stínaři. A já stojím nad spáleništěm a volám k Abdérským: To je znamení od bohů! Teď nám nikdo nezabrání, abychom Stínaře nerozdrtili železnou rukou!

  1. 207
  • VW ve hře propírají i komplikovaný systém koaličních stran v ČSR a omezování svobody projevu
  • Díky politickému obsahu hry se kolem OD i autorů rozpoutal bouřlivý česko-německý diplomatický konflikt. Německé velvyslanectví podalo několik oficiálních protestů na naše ministerstvo zahraničních věcí; proti hře vystupuje i sudetoněmecký tisk a Heinleinovci.
  • Současně na sebe divadlo strhlo pozornost evropských demokratických intelektuálů, získalo tak slávu i uznání. Hra byla recenzována v několika jazycích: česky, francouzsky, anglicky a německy
  • Díky roztržce navštívil divadlo i Edvard Beneš – tomu se představení líbilo a odmítl zakročit s tím, že Československo hájí svobodu projevu. Požádal jen, aby se nepoužíval autentický hlas představitele jiného státu v promluvě osla (Hitlera). V+W tedy přejmenovali postavu Hitlera na Kohosi a autentický hlas vůdce odstranili.
  • Hrál v tom osel Bubi – ten byl ubytován ve stáji na hlavní poště v Jindřišské ulici

 

V roce 1933 nabídlo divadlo program i pro nejmladší diváky pod názvem Malé osvobozené divadlo. Otázka divadla pro děti byla ve 30. letech velmi živá, V+W dětem nabízeli umělecky náročnější program v duchu poetiky OD. Inscenační tým tvořili kmenoví členové a spolupracovníci OD. V repertoáru se objevili i Tom Sawyer a Frantík Finn – hry, které akcentovaly rasovou a sociální problematiku. Zamýšlené uvedení německé verze úřady v Praze nepovolily. Ohlas inscenací prokázal, že dětské publikum je schopno vnímat divadelní projev, založený na chytrém vtipu, parodii, inteligentní komice a fantazii.

 

V roce 1933 navštívil jedno z představení OD (hru Svět za mřížemi) také Tomáš G. Masaryk. V+W totiž odmítli hrát jen pro jednoho diváka v Lánech či na Hradě. Diváci při jeho příchodu povstali a doprovodili prezidenta na připravené místo potleskem. Masaryk komentoval představení: „Hoši jsou talentovaní a ten Voskovec je vzdělán.“ Slíbil, že přijde opět, což už vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nebylo později možné.

 

1934 se točí Hej Rup (režie Martin Frič)

 

  • V divadelní sezóně 1934/5 se VW chtějí vyrovnat s řadou témat – otázka evropské bezpečnosti, vztahy s nacistickým Německem, vývoj v Rakousku
  • V ČSR vydán zákaz distribuovat 334 zahraničních novin, většinou nacistických a pronacistických – to vyvolalo štvavou kampaň v Německu
  • Československá delegace ve SN obhajovala práva německých Židů, ČSR přijímalo německé politické uprchlíky a schvalovalo jejich protifašistickou činnost.
  • V Praze se v roce 1933 konal Světový sionistický kongres, jehož konání podpořil i TGM
  • Vláda zasahovala proti sudetoněmeckým pronacistickým stranám a českým fašistům. Sílily protiněmecké nálady – dav dokonce napadl tajemníka německého velvyslanectví Biebra, když pochodoval s hákovým křížem

 

Divadelní sezona 1934-1935 bývá označována jako Bojovná sezóna. OD přichází s novou hrou – Kat a blázen. Obsah hry byl rovněž politický, zcela explicitně protinacistický.

  • Hra o tom, jak vzniká diktátor. O tom, že hrdinové se rodí za velmi nehrdinských podmínek
  • Ve hře vzniká triumvirát, svatá trojce, Almar – reprezentující finanční zájmy, Ibayi – reprezentujícího Národní vlastníky plantáží, Ibana Radikálního – reprezentujícího Revolucionáře; V+W tak předpověděli sjednocení národních demokratů: Národní ligy a Národní fronty – 1935 z nich vzniká Národní sjednocení (blízké fašismu)
  • Ve hře se objevují KT, o nichž vyprávěli němečtí uprchlíci. Jedna postava je poslána do kláštera Santa Concentracion: „Pošleme ji do kláštera Santa Concentracion, aby dostala rozum. Tam ji rozeberou a uvědomí se, že pro národ dlužno přinášet oběti.
  • Slavná píseň Kat a blázen o vzestupu Hitlera, Šaty dělaj člověka
  • Hra je plná drobných narážek na dobové kauzy: např. Radůzo osloví Mahulena „botaniku“, ten mu odvětí „filatelisto“ – jedná se na narážku bývalého rektora UK Karla Domina, který byl botanik a filatelista a vedl reakční křídlo university v boji o numerus clausus
  • 10. udělala skupina studentů z fašistické Národní fronty v divadle poprask – obecenstvo bylo výkřiky výtržníků zprvu zaražené, nicméně pak diváci kvitovali potleskem každý pokus herců odehrát představení – zasahovala nakonec i policie
  • Některé deníky označily protesty za spontánní – za přirozené výstupy proti marxismu, komunismu a levici jako takové. Útoky proti divadlu trvaly několik týdnů a ve finále značně klesl i počet diváků, kteří chtěli navštívit představení.

V Českém slovu se objevilo následující: s.245 „Včerejší představení ukázalo, že s protinárodními tendencemi souhlasili ti, kdož u nás se zákazníky v obchodech mluví česky, v restauracích a veřejných místnostech německy s číšníky, ti, kdož u nás hledali asyl na útěku z Německa a Rakouska.“ Autorem textu byl Josef Jošt. První skupinou myslel pražské Židy, většina z nich byla bilingvní a mnozí z nich byli obchodníci a Jošt svůj antisemitismus maskoval vlastenectvím; druhou skupinou byli myšleni němečtí emigranti, mnoho z nich byli levicoví intelektuálové.

 

I další představení bylo narušeno pravicovými extrémisty napojenými na poslance Františka Hodáče. Útoky na divadlo a jeho protagonisty sílily, stejně jako protesty a štvavé mediální kampaně. To pokračovalo i po uvedení dalších her: Vždy s úsměvem či Panoptikum. V+W se proto rozhodli divadlo uzavřít a věnovat se filmové tvorbě.

  • Panoptikum, bylo nesmlouvavým útokem širokého záběru proti domácímu i zahraničnímu fašismu, kulturnímu i politickému zpátečnictví, lacinému patriotismu, proti Národnímu shromáždění, klerikalismu, válce, politickému prospěchářství
  • Hra měla zřetelné varování, víru ve vrozenou moudrost lidu
  • Hra obsahovala na tehdejší dobu velmi jasné narážky proti předsedovi Národního shromáždění Jiřímu Stříbrnému: W+V mají ve hře dialog o dnešních vlastencích, přičemž si nemohou vzpomenout na jméno jednoho z nich, mají jej ale někde napsané. Když hledají papírek se jménem, vytahují z kapsy uhlí a karty – právě uhlí a karty byly jasnou narážkou na Stříbrného. Ocitly se tím znovu na scéně Stříbrného aféry z let 1919-20. Karty připomínaly přijetí Stříbrného demise na místo ministra, v září 1919 se Stříbrný s ministrem zemědělství Karlem Práškem zúčastnili soukromé karetní partie, v níž pokladník jedné pražské spořitelny prohrál značné množství peněz, které před tím zpronevěřil. Na konto toho si TGM vyžádal demisi obou ministrů. V Tusarově vládě se však Stříbrný do vlády vrátil, na své bývalé místo ministra železnic. Uhlí symbolizovalo, že Stříbrný zneužívá své místo k osobnímu prospěchu při nákupu železničních vagonů a uhlí. 1931 a 1833 Stříbrný obviněn z křivopřísežnictví a korupce.

Ačkoliv Vždy s úsměvem i Panoptikum byly kladně přijaty, V+W ohlásili přerušení činnosti. Během 8 let napsali na 20 divadelních her, odehráli 2 339 představení, zúčastnili se mnoha divadelních zájezdů, pořádali klubová vystoupení, dobročinné akce, napsali scénář ke třem vystoupením a předmluvy k divadelním hrám a rozhlasovým vystoupením. Autoři rovněž neskrývali zklamání z reakcí obecenstva na hru Kat a blázen, které se nechalo aférou zastrašit.

Po mimořádném úspěchu filmu Hej Rup! (film byl uveden v rámci reprezentace ČSR na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1935, kde byla navázána spolupráce s významným francouzským režisérem Duvivierem)) se autoři rozhodli spojit se opět s filmovým magnátem Milošem Havlem a navrhli mu zfilmovat starší divadelní hru Golem. Havel odjel vyjednat spolupráci právě s Duvivierem. Pro neshody však nakonec V+W ve francouzském Golemovi neúčinkovali, jsou uvedeni pouze jako spoluautoři. Filmového zpracování Golema se čeští diváci dočkali až v 50. letech – Pekařův císař a Císařův pekař.

Proti uzavření divadla vystupuje řada umělců: Olbracht, Vančura, Mahen, S.K. Neumann, Poláček, Nezval…

 

29.10.1935 napsali několika prominentním českým intelektuálům: (s.291-2)

Vážený příteli,

Než otevřeme znovu Osvobozené divadlo na jevišti, které by vyhovovalo našim požadavkům, rozhodli jsme se zatím založiti malou scénu v bývalém ROKOKU, kterou jsme nazvali „Spoutané divadlo.“ Rozhodli jsme se k tomuto kroku, poněvadž se nám zdá, že v dnešním boji o pokrokovou kulturní frontu nemáme právo třeba jen rok divadelně zahálet. Spoutané divadlo má zatím v menším měřítku nahraditi bývalé Osvobozené. Jeho repertoár bude zase aktuální satira, namířená proti kulturnímu fašismu v boji za demokracii.

Spolupracovníci a soubor budou většinou naši kamarádi z Osvobozeného divadla.

Byli bychom Vám vděčni, kdybyste nám třeba jen stručně napsal, co soudíte o tomto našem podniku, co mu přejete nebo radíte, a kdybyste nám dovolil otisknout svoji odpověď v programu.

S přátelským pozdravem Vaši

VaW

 

Karel Čapek např. odepsal s. 291:

Milí přátelé!

Potřebujeme (nikoliv Spoutané, ale) Osvobozené divadlo předně proto, že by nám chyběly naše milé herecké osobnosti, i ten úsek divadelní kultury, jímž pro nás vaše divadlo bylo, a za druhé proto, že demokracie potřebuje trochu toho humoru, úsměvu a satiry. Zasmušilá a kožená demokracie by přestala být demokracií.

 

V+W se záhy rozhodli obnovit činnost OD. Scéna divadla U Nováků (nyní Novoměstské divadlo) byla však již obsazena operetou. V+W získali nabídku angažmá v Národním divadle, kde mělo duo zpracovat Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Následovala další série útoků pravicového tisku a z plánovaného angažmá nakonec sešlo. Obou autorů se zastával např. F. X. Šalda.

 

cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ