Edgar Hahnewald

Soběslavská 2257/35, Praha 3

Po uchvácení moci nacisty na počátku roku 1933 se zvýšil tlak na politické odpůrce nacistického režimu v Německu. Tisíce lidí byly pronásledovány a zavírány do koncentračních táborů, mnozí tedy viděli záchranu pouze v útěku. Jedním z těchto exulantů byl saský sociální demokrat, novinář a spisovatel Edgar Hahnewald. Edgar Hahnewald vstoupil roku 1908 do Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) a od roku 1912 působil jako lokální redaktor v novinách Dresdener Volkszeitung. Žurnalistickou činnost vykonával až do zákazu novin v roce 1933. V březnu téhož roku emigroval spolu se ženou Annou do Československa. Už ve 20. letech měl blízké vztahy s německými sociálními demokraty v Československé republice a také publikoval v novinách této strany s oficiálním názvem Německá sociálnědemokratická strana dělnická (DSAP). Díky dobrým kontaktům a znalostem země se v novém prostředí rychle uchytil a identifikoval se se svou „novou vlastí“. Díky podpoře, která mu byla poskytována, mohl nadále pracovat jako žurnalista a spisovatel.

Zpočátku žil v Teplicích, kde mohl navázat na svou novinářskou kariéru. V počáteční fázi sepisoval hlavně texty dokumentující politickou situaci v Německu, které vydával v týdeníku sociálnědemokratických exulantů Neuer Vorwärts. Od roku 1935 žil v Praze a pracoval pro noviny DSAP Sozialdemokrat, kde se v rubrice s fejetony vyjadřoval zejména ke kulturním tématům. Roku 1936 vydal pod pseudonymem Manfred román „Karl Herschowitz kehrt heim“ (Karl Herschowitz se vrací domů), v němž se vypořádává s útěkem do ČSR a s identifikací s novou vlastí.

V průběhu let 1937/38 přestalo být Československo pro politické odpůrce nacismu bezpečným místem. Pod narůstajícím tlakem musel emigrovat i Edgar Hahnewald, utekl v srpnu 1938 přes Polsko do Švédska. Po konci války se do Německa nevrátil a zemřel v lednu 1961 ve švédské Solně. V dopisech dceři popsal své myšlenky na zničené Drážďany jako „shledání se zmrzačenou láskou“ a odůvodnil tím, proč se rozhodl nevrátit.

Historik Swen Steinberg o československém exilu Edgara Hahnewalda:

Hahnewald se vypořádával se situací v československé emigraci už v srpnu 1933. V článku v saarbrückenských novinách „Deutsche Freiheit“ napsal: „Jeho budoucnost – jedna velká neznámá. Byl německý emigrant. Přešel hranici, aby ho neodvlekli do koncentračního tábora. Ale co tam? Co ho tam čekalo? Bez prostředků, bez živobytí, bez budoucnosti? Co bude dál?“

Za podporu, kterou dostávali němečtí političtí uprchlíci především od německého dělnického hnutí v Československu, poděkoval Edgar Hahnewald na jaře 1936 ve svém exilovém románu vydaném v Praze „Karl Herschowitz kehrt heim“ (Karl Herschowitz se vrací domů) slovy: „Když jsem odcházel, nedokázal jsem si představit, jak to bude dál i jen několik dalších měsíců. Nečekal jsem, že dostanu podporu, už vůbec ne po tak dlouhou dobu – o tom se mi ani nesnilo. A teď už to bude dva roky. Je neskutečné, co tyto organizace všechno zvládají. […] Nesmíme to naší straně nikdy zapomenout! Pokládá obrovskou oběť – jde až na pokraj sil. Někdy sním o dni, až budeme my, znovuobnovený německý socialismus, moci našim soudruhům oplatit jejich solidární obětavost a ještě k ní něco přidat navrch…“

V lednu 1935 vylíčil Edgar Hahnewald odbojovou „pohraniční činnost“ a s ní spojená nebezpečí v krátké povídce, která byla otištěna v exilovém týdeníku německé sociální demokracie „Neuer Vorwärts“ – skupina německých emigrantů čekala v pohraniční budce na česko-německé hranici na kurýra, který nepřicházel: „Co se s ním mohlo stát? Říká se, že hranice se teď přísněji střeží, cesty jsou prý uzavřené. Možná obcházejí hlídky – Třetí říše má strach z tiskovin, které říkají lidu pravdu. Má strach i z prostého člověka ve velkém, promáčeném lese.“

 

Historik Swen Steinberg o Edgaru Hahnewaldovi:

české titulky

anglické titulky

Autor článku: Lea Calmano

 

cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ