Mánes

Spory kolem Mánesa, 1934

V reakci na aktuální politický vývoj v Evropě uspořádal vlivný Spolek výtvarných umělců Mánes v roce 1934 ještě jednu průlomovou výstavu. Od 6. dubna do 7. července si návštěvníci galerie mohli prohlédnout širokou řadu děl význačných tehdejších českých i mezinárodních umělců protifašistického a protinacistického smýšlení. Na této výstavě, nazvané První Mezinárodní výstava karikatur a humoru, bylo k vidění 536 děl od 44 umělců, např. Thomase Theodora Heineho, Adolfa Hoffmeistera, Antonína Pelce, Gregora Grosze, Josefa Čapka, Josefa Lady a dalších.

Výsadní postavení mezi vystavovanými obrazy mělo životní dílo Johna Heartfielda, zahrnující 36 autorských fotomontáží, k nimž patřily i jedny z jeho z nejznámějších protihitlerovských prací, např. Adolf, der Übermensch nebo Der Sinn des Hitlergrußes. Právě jednu z nich, fotomontáž Adolf, der Übermensch. Schluckt Gold und redet Blech (Adolf – nadčlověk, polyká zlato, ale má plechovou hubu) organizátoři ve snaze podtrhnout hlavní poselství výstavy umístili v oknech galerie směřujících k Masarykovu nábřeží (dříve Riegrovo nábřeží), do nichž bylo velmi dobře vidět z ulice.

Výstava okamžitě vzbudila obrovskou vlnu zájmu mezi pražany i německými exulanty žijícími v Praze a získala si velkou pozornost médií. Německý exilový list Prager Montagsblatt dne 9. dubna napsal:

„Mottem výstavy děl [v Mánesu] by mohlo být: ‘In tyrannos’, tedy ‘proti tyranům’. […] Vystavovaná díla […] statečně, důvtipně a s humorem odhalují skutečnou tvář naší doby.”

Kritické vyobrazení nacistické vlády a uznání, jehož se vystavující umělci dočkali od široké veřejnosti, ovšem neušlo pozornosti stoupencům nacistického Německa žijícím v Praze, kteří se velmi pohoršovali mimo jiné i nad tím, že výsadní postavení mezi vystavujícími umělci měli němečtí uprchlíci (Heartfield byl například ve svém rodném Berlíně před útěkem do Prahy marně pronásledován oddíly SS a SA). Dr. Walter Koch, německý velvyslanec v Praze, informoval sotva týden po otevření výstavy německé Ministerstvo zahraničních věcí v Berlíně o tom, že:

„V obrazové galerii Mánes v Praze se v současné době koná mezinárodní výstava karikatur, která je plná pomluv a očerňuje přední německé státníky a státní symboly.“

Nacistické Německo reagovalo na výstavu v Mánesu nebývalou diplomatickou agresí. Koch okamžitě kontaktoval českého ministra zahraničí Kamila Kroftu s tím, že jediným záměrem výstavy je podněcovat „nenávistné pocity“ proti Německu a otevřeně Kroftu varoval, že:

„vystavování takových děl […] v centru města […] může snadno ohrozit vztahy mezi Československem a Německou říší.“

Koch požadoval, aby bylo několik děl z výstavy staženo, ale Krofta to odmítl provést. Argumentoval, že není v jeho kompetenci zasahovat do svobody umění. Přesto však apeloval na organizátory, aby na důkaz „dobré vůle“ odstranili obraz Adolf, der Übermensch, z vitríny galerie a přemístili ho do vnitřních prostor výstavy. Ti Kroftově žádosti vyhověli, neboť doufali, že tak výstavu ochrání před dalšími útoky.

Kochovi a jeho nadřízeným to však nestačilo. Nacistické Německo dál zvyšovalo diplomatický tlak, dokud nepřinutilo Prahu k oficiální reakci. 18. dubna pražská policie z výstavy odstranila sedm děl, mezi nimiž byly například Heartfieldovy fotomontáže Adolf, der Übermensch, Der Sinn des Hitlergrußes, Das Mörderkreuz a Göring, der Henker des Dritten Reiches. Tento zásah nicméně neměl žádný právní podklad a jeho jediným oficiálním zdůvodněním bylo „podněcování veřejného nepokoje.“

Německé ministerstvo zahraničních věcí a německá média považovala stažení děl z výstavy za výrazný úspěch a vítězoslavně prohlašovala, že československá vláda utrpěla „drtivou porážku“. Ve skutečnosti však tento pokus usměrnit („gleichschalten“) výstavu v Mánesu představoval vážný zásah nacistického režimu do vnitřních záležitostí československého státu, na který občané reagovali projevy solidarity s organizátory výstavy – prudce například vzrostl počet diváků, kteří výstavu během celé této aféry navštívili.

Navzdory tomu všemu došel německý exilový deník Prager Mittag 19. dubna k celkem pesimistickému a téměř prorockému závěru:

„Hitlerově intervenci do záležitostí našeho státu se nikdo přímo, stoprocentně nepostavil. […] Právě v tom spočívá hlubší význam celé této aféry: […] Demokratické státy jednají zodpovědně a snaží se dělat maximum, aby zabránily dalšímu zhoršení již napjaté situace. Jak dlouho to však ještě takhle půjde? Není právě tato „politika menšího zla“ důvodem dosavadního neúspěchu celé vnitřní protifašistické opozice, kterou v tom horším případě čekala jen krvavá jatka […]?”

Téměř všichni umělci žijící v Praze, kteří v roce 1934 vystavovali v Mánesu, museli po roce 1938 hlavní město opustit (např. Heartfield, Hoffmeister, Pelc, Godal), nebo skončili ve vězení. Někteří z nich nacistickou okupaci nepřežili – patří mezi ně například Bedřich Fritta zavražděný v Birkenau v roce 1944, Josef Čapek, jenž zemřel při pochodu smrti v roce 1945, nebo František Bidlo, který skonal v Praze v roce 1945, pouhé čtyři dny po svém vysvobození z Terezína.

Další literatura:

Bogner, Sonja: Die internationale Karikaturenausstellung im Prager Kunstverein Manes 1934 (Diplomarbeit), Wien 2008.

Herzfelde, Wieland: John Hearfield. Leben und Werk, dargestellt von seinem Bruder Wieland Herzfelde, Dresden 1962.

Krejsa, Michael: NS-Reaktionen auf Heartfields Arbeit 1933-1939, in: Akadamie der Künste Berlin u. a. (Hrsg.): John Heartfield, Berlin 1991.

Citace převzaty z Herzfeldovy monografie (1962). Překlad: autor

 

Autor článku: Björn Jungius

cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ