Warning: "continue" targeting switch is equivalent to "break". Did you mean to use "continue 2"? in /data/www/htdocs/praha.mkc.cz/wp-includes/pomo/plural-forms.php on line 210

Warning: session_start(): Cannot start session when headers already sent in /data/www/htdocs/praha.mkc.cz/wp-content/plugins/wiloke-listgo-functionality/app/Register/RegisterWilokeSubmission.php on line 5

Warning: session_start(): Cannot start session when headers already sent in /data/www/htdocs/praha.mkc.cz/wp-content/themes/listgo/admin/class.wiloke.php on line 476
Nemocnice Bulovka – praha.mkc.cz

Nemocnice Bulovka

Nemocnice Bulovka

Nemocnice na Bulovce byla otevřena v roce 1931 a stala se velice rychle jednou z nejdůležitějších nemocnic v Praze. Za války sem byl po atentátu dovezen postřelený říšský protektor Reinhard Heydrich. Ani narychlo svolaný špičkový tým lékařů z Berlína mu však život nezachránil. Mezi zatčenými a popravenými v rámci tzv. heydrichiády byli i lékaři a sestry z nemocnice. Po válce se nemocnice profilovala především jako pracoviště se špičkovým oddělením pro infekční choroby. Právě na tomto oddělení měla pracovat i Margarete/Markéta Ungerová, jejíž životní příběh se kvůli jeho tragickému zakončení dostal i do několika českých novin a časopisů.

Margarete Ungerová, lékařka s československým občanstvím z židovské rodiny, stačila v roce 1939 emigrovat do Velké Británie, kde byla v kontaktu s československou exilovou vládou. Za války vypomáhala jako lékařka, kde jí zrovna bylo potřeba. Kupříkladu i při bombardování Londýna. Její jediná sestra, také lékařka, zahynula za války v koncentračním táboře Ravensbrück. Na jaře 1945 se Ungerová dobrovolně přihlásila do skupiny lékařů, kteří byli z Anglie československou exilovou vládou vysláni na pomoc do Terezína, kde v posledních měsících války vypukla epidemie tyfu. S nasazením vlastního života pomáhala nejdříve infikovaným v Terezíně, poté přešla do nemocnice do Litoměřic, poté do smíchovské nemocnice v Praze, kde pomáhala repatriantům a uprchlíkům. Svoje stálejší zaměstnání doufala nalézt na infekčním oddělení v nemocnici Bulovka.

Podmínkou zaměstnanecké smlouvy však bylo československé občanství. Vzhledem k tomu, že Ungerová absolvovala studium medicíny na německé univerzitě v Praze, mluvila plynně německy, francouzsky a anglicky, ale nikoliv česky, musela o československé občanství požádat a prokázat „národní spolehlivost“. Přestože ke své žádosti mohla přiložit potvrzení od československé exilové vlády, že její národní spolehlivost již byla před odjezdem z Velké Británie přezkoušena, že se dobrovolně přihlásila jako lékařka na pomoc Terezínu a že se příkladně starala o pacienty i v Litoměřicích, její žádost o občanství byla zamítnuta. Paní Ungerová pak v zoufalství spáchala sebevraždu.

Paní Ungerová nicméně nebojovala s československými úřady poprvé. Již před válkou jí v roce 1935–36 hrozilo vyhoštění z Československa. Margarete Ungerová, rozená Jacoby, se totiž narodila v Katovicích, které patřily mezi válkami do Polska, ale díky svému otci, významnému lékaři Martinovi Jacobym, měla občanství německé říše. Medicínu začala studovat v Berlíně, po roce 1933 přešla jako uprchlík do Prahy a v roce 1935 dokončila studium na pražské německé univerzitě. Pražské policejní ředitelství a zemský úřad se opakovaně snažily v tuto dobu donutit Margarete Jacoby k vystěhování ze země neprodloužením povolení k pobytu. Od nuceného odchodu ze země, kde doufala najít útočiště, ji zachránil jen (nejspíš fingovaný) sňatek s Aronem Ungerem, Židem narozeným též v Polsku, který ale získal domovské právo v Teplicích-Šanově. Díky němu mohl zažádat o československé občanství, které sňatkem s ním získala i Margarete. Po třech letech oficiálního manželství, těsně před odchodem do exilu (který se podařil oběma), požádali Margarete a Aron o rozvod.

Margarete Ungerová nalezla v Praze celou řadu přátel v rámci místní židovské komunity, v rámci lékařské obce i mezi pacienty. Díky xenofobnímu přístupu československých úřadů, které se navíc mohly opřít o lživá obvinění některých kolegů z nemocnice na Bulovce, skončil její návrat do poválečné Prahy tragédií.

 

Autorka článku: Kateřina Čapková

cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ