Pěvecký spolek Hlahol a sborová organizace

Pěvecký spolek Hlahol a sborová organizace

Pražský pěvecký sbor Hlahol patří k nejznámějším českým pěveckým spolkům. Hrál důležitou roli v době tvoření českého národního pojetí a přispíval i k šíření myšlenky české kultury. Hlahol byl od začátku vyhraněně sbor s česky mluvícími členy, který pěstoval hudbu českých skladatelů.

Založen byl roku 1861 v Praze v době, kdy nastal rozvoj hudebně spolkového hnutí a vznikal jeden hudební spolek a sbor za druhým. Hlahol, který zpočátku sestával ze 120 zpěváků, dosáhl postupně do roku 1925 počtu více než tisíce členů. Původně mužský sbor roku 1873 povolil, aby se ženy mohly stát členkami, a stal se tak sborem smíšeným. V jeho čele se vystřídala celá řada významných dirigentů. Jedním z prvních sbormistrů byl Bedřich Smetana. V roce 1903 zakoupil sbor pozemek, postavil na něm svou vlastní budovu v secesním stylu, do které se o dva roky později nastěhoval. Secesní budova z počátku dvacátého století na Masarykově nábřeží, na jejíž fasádě stojí heslo sboru „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“, je dodnes sídlem spolku.

Pražský Hlahol měl mezi pěveckými sbory zvláštní symbolický a reprezentativní význam v českých zemích i v zahraničí. Spolek například pozval roku 1867 na slavnosti kladení základního kamene Národního divadla 212 českých sborů, které s ním vystoupily. Mimoto zpíval na pohřbech významných osobností, například básníků Josefa Václava Sládka a Jaroslava Vrchlického, malíře Mikoláše Alše a politiků Aloise Rašína a Vladimíra Srba. Také podnikal koncertní zájezdy po Evropě. Za jeho „práci pro vlast a národ“ byla Hlaholu k 75. narozeninám roku 1935 udělena Suchardova čestná plaketa.

Hlahol se ale zasloužil i o rozvoj pěveckého hnutí v českých zemích. Po jeho vzoru byly zakládány nové sbory. Hlahol inicioval založení Jednoty zpěváckých spolků českoslovanských roku 1868 v Praze. Ta se po vzniku republiky přejmenovala na Pěveckou obec československou a založila vlastní hudební nakladatelství. V roce 1936 obec sdružovala 324 spolků – 188 smíšených, 116 mužských a 20 ženských sborů. Mezi její členy patřily i české menšinové sbory ve Vídni. Německé pěvecké spolky v Čechách se nezávisle od českých sdružovaly od roku 1864 v Deutscher Sängerbund in Böhmen (Německá pěvecká jednota v Čechách) a dalších regionálních pěveckých organizacích. Roku 1921 vznikl Sudetendeutscher Sängerbund se sídlem v Ústí nad Labem, který roku 1930 sdružoval 945 spolků (včetně německých spolků na Slovensku). V Teplicích vydával svůj časopis Sudetendeutsche Sängerbundzeitung. Zatímco centrum českého sborového hnutí byla Praha, německé pěvecké spolky měly sídlo a organizovaly svoje sjezdy hlavně v pohraničí českých zemí, kde byl podíl německy mluvícího obyvatelstva větší.

 

Autorka článku: Martha Stellmacher

cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ