Pho Nam Nam

Pho Nam Nam

Chung – Pavel

 

Pavel (52 let) přišel poprvé do Česka v roce 1982 jako jeden z mnoha vietnamských dělníků, kteří sem přicestovali v rámci dohody uzavřené mezi socialistickým Československem a Vietnamem, aby pracoval na výstavbě první jaderné elektrárny v tehdejším Československu.

 

Po revoluci z roku 1989, kdy byly dohody mezi Vietnamem a Československem vypovězeny a zaměstnavatelé přestali prodlužovat vietnamským pracovníkům smlouvy, se Pavel vrátil do Vietnamu. Spolu s penězi, které si zde vydělal, si, podobně jako ostatní vietnamští dělníci, odvážel z Česka i své nové jméno. Jedna z věcí, s níž se Vietnamci v Česku setkávali, totiž bylo, že jim jejich čeští učitelé či spolupracovníci přidělili jméno, které pro ně bylo srozumitelnější a dobře vyslovitelné. Po návratu do Vietnamu se Pavel oženil. Zkoušel podnikat na černém sázkovém trhu, ale když neuspěl a přišel o většinu svých finančních prostředků, rozhodl se vrátit se zpět do Česka. To byl rok 1994. Jako zaměstnanec pracovní agentury neměl moc na výběr, jakou práci bude vykonávat. A tak dělal vše možné: šil kalhoty, pracoval na stavbách, v lese. Většinou bez smlouvy a málokdy s jistotou, že na konci měsíce skutečně dostane za svou práci mzdu. Pavel se v těch několika málo větách, kterými neochotně popisuje téměř dvouleté období svého života, dotýká zkušeností, které učinili i mnozí další z jeho krajanů.

 

Dva roky od svého návratu do České republiky si Pavel zařídil živnostenský list a začal podnikat. Tehdy za ním konečně mohla přijet i jeho rodina. Tak jako mnozí jeho krajané, i Pavel se živí tím, co vidí, že přináší jeho krajanům profit. V polovině 90. let tak jezdil po menších českých městech, kde prodává textil a později si otevřel stánek v holešovické tržnici, kde začal poprvé vařit. Nejprve pouze ostatním vietnamským trhovcům, pak i českým zákazníkům. To se však ještě psal rok 1998 a čeští důchodci a lidé s nižšími příjmy, kteří tvoří podstatnou část klientely holešovické tržnice, vnímali cenu 80 korun za pouhou polévku jako nemístnou provokaci a ani ve snu by je nenapadlo, že o patnáct let později budou někteří lidé za Pho ochotně platit téměř dvojnásobek. Pavel rychle zjistil, že se změněnou nabídky vydělá více. A tak začal českým zákazníkům nabízet nejprve turecký kebab, později si otevřel stánek servírující čínskou kuchyni.

 

V roce 2012, v době vrcholícího zájmu Čechů o vietnamskou kuchyni, Pavel vyslyšel rady přátel a otevřel si svou vlastní restauraci. Nebýt velkých nástěnných maleb zátoky Hạ Long, sri racha omáčky a jídelních hůlek na stolech, člověk by ani nepoznal, že sedí v restauraci nabízející asijskou kuchyni. Navíc, první věc, kterou návštěvník při vstupu do restaurace uvidí, je pípa s pivem z malého lokálního, ale pivaři velmi oblíbeného pivovaru. Pavel má českou kulturu rád a nejradši má česká jídla a české pivo. Pavlova snaha nabídnout zákazníkům originální mix vietnamské a české kuchyně, zůstala bez odezvy, a tak se dnes v jeho restauraci podává výhradně autentická severovietnamská kuchyně.

 

http://www.phonamnam.cz

 

Autoři článku: Jakub Grygar, Jana Proboštová, Andrea Plačková

 

cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ