Pražské uhelné sklady

Pražské uhelné sklady

Mezi profese, kterými se zejména ve větších městech včetně Prahy živili romští muži, patřila práce v uhelných skladech. V Praze tyto podniky sídlily v několika čtvrtích. Pamětnice vzpomínají, že ve skladech byli zaměstnáni Romové téměř z celé Prahy. Pracovali zde jako závozníci – v putnách nošených na zádech skládali uhlí po pražských domech a podnicích.

Dělali tam [lidi] ze Žižkova, z Vinohrad, ze Smíchova, z Karlína. Z každý rodiny dělal na uhlí třeba jeden člověk.[1]

Práce „na uhlí“ patřila mezi náročná, ale dobře placená zaměstnání. Vedle možnosti dobře placené práce a nových vztahů v pracovním kolektivu přineslo zaměstnání v uhelných skladech i příležitost sportovního vyžití a většího zapojení do dalšího života v Praze.

Za Uhelné sklady Romové taky boxovali. Všichni chlapi chodili do Lucerny na zápasy. Můj muž tam chodil pořád, v sobotu ráno v deset – a už šel do Lucerny. Boxoval tam i ten známý boxer, on byl mistr republiky, teď trénuje děti [Stanislav Tišer].[2]

Ti gádžové tam [v Uhlených skladech] nedělali žádné rozdíly. Byli kamarádští, chodili s nimi na pivo. I ten jejich správce byl hodný. Romy měl rád. […] Když byl první máj, to se tam [v Náplavní] vždycky všichni sešli, hráli i v prvomájových průvodech. Romové vždycky v krojích, [ty] jim taky půjčili z uhelných skladů, […] hráli vepředu, v tom průvodu. Stop, před tribunou, tam byl Husák a další – začali [tam] hrát, tancovat, v krojích.[3]

[1]Pal o Žižkov kernas, pal o Vinohradi, pal o Smichov, pal e Karlina, z každý rodiny tam jekh členos třeba kerlas pro angara. (Rozhovor s M. Grundzovou, 29. 7. 2014)

[2]Za Uhelný sklady o Roma boxinnas, sas boxera. O murša sa phirnas adre Lucerna. Pro zapasi. O Rom furt v sobotu ráno, v deset už do Lucerny. Až oda znamo boxeris sas. Ov sas mistr republiky. Akanake ov treňinel le čhaven. (Rozhovor s Monikou Grundzovou, 29. 7. 2014)

[3]Žadna rozďili na kernas ola gadže. Kamaradska, lenca phirnas pro pivos. A oda spravcas lengoro sas lačho. Kamlas le Romen. Mange pamecinav Náplavní, bo oďa sas Uhelna skladi, podňikos hlavno len sas. A oďa pes vždycky sdžahas, savore, te sas první máj. O Roma vždycky adro kroji a hudba sas kaja romaňi, on bašavnas andro pruvodos anglal. Stop, paš e tribuna, o Husaka, kala. Stop. A chudenas o Roma te bašaven paš e tribuna, te khelen, adro kroji. Pučinnas lenge o Uhelna skladi. Sa lenge pučinnas. Takže the pro prvňi maj bašavnas, adro pruvodi. (Rozhovor s Monikou Grundzovou, 29. 7. 2014)

Texty o životě Romů v poválečné Praze by nevznikly bez spolupráce s romskými pamětníky z Prahy. Se všemi z nich jsme v průběhu několika měsíců nahrávali jejich vyprávění o historii jejich rodin, jejich příchodu do Prahy ze Slovenska a způsobu, jakým se v Praze v průběhu několika desítek let zabydlili. Těchto individuálních i společných setkávání se zúčastnili: Olga Fečová, Ladislav Goral, Monika Grundzová, Božena Virágová a další dvě pamětnice, které se rozhodly zůstat v anonymitě. Vyprávění probíhalo z drtivé většiny v romštině, která je pro tyto pamětníky jejich rodným jazykem. Všem jim děkujeme za důvěru a ochotu se s námi o svoje vzpomínky podělit. Věříme, že jejich vyprávění bude pro návštěvníky stránek stejně poutavé, jako bylo pro nás. Na realizaci rozhovorů a tvorbě textů se podíleli Romana Hudousková a Jan Ort, pod vedením Heleny Sadílkové (Seminář romistiky KSES FFUK – www.romistika.eu).
Autor článku: Jan Ort
cs_CZ
en_GB pl_PL de_DE cs_CZ