Profesorský dům

Nejstarší ze tří dejvických obytných domů postavených ruskou emigrací realizovalo „Česko-ruské profesorské stavební a bytové družstvo v Praze“ už v prvních letech výstavby nové čtvrti. Jeho autorem je Vladimir Aleksandrovič Brandt (1874–1944), který se v době československého exilu uplatnil kromě dejvického dvojdomu především jako spoluautor Chrámu Zesnutí Nejsvětější Bohorodičky na pražských Olšanech a jako autor vily Karla Kramáře ve Vysokém nad Jizerou.

V domě bydlely některé z předních osobností intelektuálního exilu (kromě dalších literární historik a spisovatel Alfréd Ljudvigovič Bém, muzikolog a filosof Ivan Ivanovič Lapšin, filosof Nikolaj Onufrijevič Losskij, ekonom, geograf a jeden z předních ideologů eurasijského hnutí Petr Nikolajevič Savickij), sídlila zde i Ruská akademická skupina a básnické uskupení Poustevna básníků (Skit poetov).

V suterénním prostoru (tzv. sborovně) probíhala výuka nedělní školy, sem byla po roce 1948 přenesena část uměleckých děl a liturgických předmětů z chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, které zde slouží dodnes bohoslužebným účelům v chrámu zasvěceném témuž světci. Na začátku padesátých let byla většina původních obyvatel domu vystěhována, stavební družstvo bylo zrušeno.