Masarykovo nádraží
Mnichovskou dohodou z 30. září 1938 byly německojazyčné oblasti Československa připojeny k nacistickému Německu. Mnohým sociálním demokratům a komunistům, kteří se nacistům postavili, nezbylo než utéct do českého vnitrozemí. Spolu s řadou židů a Čechů uprchli většinou do Prahy. Všichni si uvědomovali, že v Praze nebudou v bezpečí nadlouho. Tušili, že Hitler dřív nebo později zahrne do německého území i zbytek československého státu, což pro ně představovalo ohrožení na životě.
Slezská ulice
O získání víz pro sudetoněmecké uprchlíky se starala hlavně Britka Doreen Warriner, jež se ve své kanceláři ve Slezské snažila organizovat navazující cesty. Pár dní po příchodu německých vojsk 15. března 1939 prohledalo kancelář Doreen Warriner, zařízenou sociálnědemokratickou stranou DSAP, gestapo a zabavilo její obsah, včetně pasů uprchlíků.
Hlavní nádraží
V důsledku mnichovské dohody uprchlo mnoho sudetoněmeckých odpůrců nacismu, sociální demokraté i komunisté, Češi a židé z pohraničních oblastí Československa do bezpečného vnitrozemí, především do Prahy. Sudetoněmeckým sociálním demokratům bylo jasné, že nacisté dříve či později dorazí i do Prahy. Z tohoto důvodu se za podpory britských dobrovolníků organizovala emigrace do bezpečných cílových zemí. K nim patřily zejména Švédsko, Velká Británie (s pozdějším pokračováním do Kanady), Norsko a Belgie.
Ve Smečkách
V důsledku mnichovské dohody uprchlo mnoho sudetoněmeckých odpůrců nacismu, sociální demokraté i komunisté, Češi a židé z pohraničních oblastí Československa do bezpečného vnitrozemí, především do Prahy. Sudetoněmeckým sociálním demokratům bylo jasné, že nacisté dříve či později dorazí i do Prahy. Z tohoto důvodu se za podpory britských dobrovolníků organizovala emigrace do bezpečných cílových zemí. K nim patřily zejména Švédsko, Velká Británie (s pozdějším pokračováním do Kanady), Norsko a Belgie.
Kamzíková ulice
Marie Schmolková se narodila roku 1893 do pražské židovské rodiny. Roku 1924 odcestovala do Palestiny a stala se sionistkou. Po převzetí moci nacisty v Německu roku 1933 pomáhala Schmolková německým židům, antifašistům a dalším odpůrcům nacismu. Roku 1936 se stala předsedkyní zastřešujícího svazu všech československých organizací pomáhajících uprchlíkům. Téhož roku se zúčastnila bezúspěšné uprchlické konference v Évianu. Na její žádost přišli do země britští dobrovolníci, aby pomáhali uprchlíkům. Mezi nimi i Nicholas Winton a Doreen Warriner. Po příchodu wehrmachtu do Prahy 15. března 1939 byla přesvědčená sociální demokratka Schmolková zatčena. Po několika měsících byla z vazby propuštěna. Odešla do Paříže a s vypuknutím války do Londýna. Zemřela v březnu roku 1940 na infarkt.
Velvyslanectví Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v Praze
Obsazením Sudet nacisty v roce 1938 bylo mnoho židů, sociálních demokratů a komunistů nuceno uprchnout do vnitrozemí Čech. Když se uprchlická situace v Praze a jejím okolí vyhrotila, přišli na pomoc kvakeři, aby zmírnili utrpení lidí a pomohli jim při dalším útěku přes gdaňský koridor na západ. Dvě z nich, sestřenice Tessa a Jean Rowntree, byly přítomny od začátku a pomáhaly organizovat transporty, např. vyřizovaly formality a sestavovaly seznamy pro britské velvyslanectví, a zapojovaly se do zaopatření uprchlíků v nouzi. Role Náboženské společnosti přátel (kvakerů) v pomoci uprchlíkům je v dnešní české společnosti prakticky neznámá. V minulých letech v Praze opět vzniklo místo pro konání kvakerských pobožností, kde se konají pravidelná setkávání.
Hotel U Hvězdy
V důsledku mnichovské dohody uprchlo mnoho sudetoněmeckých odpůrců nacismu, sociální demokraté i komunisté, Češi a židé z pohraničních oblastí Československa do bezpečného vnitrozemí, především do Prahy. Sudetoněmeckým sociálním demokratům bylo jasné, že nacisté dříve či později dorazí i do Prahy. Z tohoto důvodu se za podpory britských dobrovolníků organizovala emigrace do bezpečných cílových zemí. K nim patřily zejména Švédsko, Velká Británie (s pozdějším pokračováním do Kanady), Norsko a Belgie.